
Home, sweet home!
27. července 2010 v 20:55 | April^^ | Tancovanie v daždi a iné úlety
Komentáře
Neni to puberta, je to zvyk, že doma máš kde pred tým všetkým uniknúť a tu nemôžeš a proste to neni často a tak ste sa hádali. Ach, ja práve odchádzam a ty prichádzaš, škoda. :( Zbožňujem croatiu.
Taky z Chorvatska:) Nevěš hlavu, takhle to bude asi u více lidí. Já tam bydlela se dvěma kamarádkama v karavanu a taky mi za těch 10 dní pěkně lezly krkem. Co deset, už po třech dnech jsme se hádaly kvůli kravinám. V takových situacích si člověk více všímá zlozvyků jiných, které mu vadí. Byla jsem s nimi stále a některé jejich řečí, názory, mě zkrátka nehorázně iritovaly. Podle mě je to normální, že když jsi s někým na omezeným prostoru, že si prostě za chvíli začnete brnkat na nervy. Každá povaha je jiná a rozdíl vede ke konfliktu (jak mi vštípila do hlavy učitelka psychologie
)
Nikdy jsem nikde u moře nebyla, ale stačilo mi jet někde u nás do Česka, abych si potvrdila to, co čeho jsem si začala všímat doma. Nemám sice sourozence, ale pořád se hádám s našima. Není snad jediná věc, kvůli které nevznikne v rozhovoru hádka. Mrzí mě to, ale na druhou stranu jsem si tak zvykla, že jsem akorát nervní a city jdou asi stranou. Od zítra jedu s našima pryč na osm dní. Už teď je to pro mě katastrofa..
Určitě to není puberta. Buď ráda, že máš doma kam utést a něco, čím se zabavit. Tyhle dny byly kritický, ale doma už to bude zase pod kontrolou pokoje, knížky a kytary. :)
Ale to môže byť puberta. Alebo ponorková choroba. Moji rodičia aj súrodenci ma už z nášho 16-ročného spoločného pobytu tak neuveriteľne štvú.....Niekedy sa nemôžem dočkať dňa kedy odídem. Potom "vytriezviem" a nechcem nikdy odísť..a potom prídu hádky a všetko odznova :)
Ty si si proste zvykla, že máš svoju vlastnú izbu. A kedykoľvek sa môžeš rodine ospravedlniť.
ja sa s bratom hádam takmer každý deň. máme totiž spoločnú izbu (a to mám 16 a on 18! je to des) ale jednoducho.. keď si stále s niekym, je jasné, že si po čase začnete liezť na nervy trochu. naši sa najprv strašne rozčuľovali, že sa stále hádame. a potom povedali, že si tak zrejme "prejavujeme lásku". a tiež sa občas hádam s rodičmi. myslím, že je to normálne... teda jasné, niekedy sa kvôli tomu cítim blbo, ale ono sa to vždy nejak urovná a proste je to tak
tiež by som sa niekedy najradšej vrátila do detstva. tie bezstarostné časy, kedy mojim jediným problémom bolo, že som nechcela chodiť do škôlky ![]()
vítej zpátky! :)) k problému hádek mám takovou teorii: nebyly by, kdyby všichni souhlasili a kdyby všichni souhlasili, tak k čemu by to bylo? :)) se stále přikyvujícim člověkem nic nevyřešíš ;)